Veronika Banaśová

Moje cesta s jógou začala někdy na vysoké škole čistě z potřeby začít se svým tělem trochu hýbat. Dlouhou dobu jsem byla spokojená na dynamických lekcích a čím větší byla na tělo zátěž, tím jsem byla radši a neměla jsem potřebu tělu více rozumět a cokoliv zpochybňovat.

Vždy jsem se cítila nejlépe na dynamických lekcích, ať už to byla hot jóga, vinyasa a časem i ashtanga jóga. Postupně jsem ale zjistila, že jsem se se svým tělem od počátečního nadšení ze samotného pohybu dostala do fáze, kdy už jsem si nebyla jistá, jestli mu naopak tou velkou zátěží neubližuju a neubírám energii.

Ve své praxi mám pořád ráda dynamiku, ale můj přístup k tělu už je celkově jemnější a vnímavější. Jelikož už s jógou jdeme společnou cestou nějakou tu dobu tak je nádherně provázána s celým mým životem.

Na tu „pohodlnější cestu stagnace“ jsem sešla už několikrát a určitě se to ještě hodněkrát stane, ale díky úžasným učitelům jsem se vždy vrátila. Bez průvodců je to mnohem těžší.

Pokud chcete můžeme jít kousek cesty spolu.